Krok 1: najít byt. Všechny byty, které by se mi líbily jsou buď drahé nebo jsou v lokalitě, kde už fakt nechci bydlet. Vyškrtávám ze seznamu panelákové lesy. To jsou takové typy bydlení, kde když jste doma, slyšíte kolik udělá soused na vámi přesunů od televize k lednici a zpátky, anebo kolik měla večer vaše sousedka, o které jsem opravdu nikdy nechtěla vědět jak vypadá, orgasmů. Potkat takovou sousedku, ještě bych se spletla a místo jak se daří řekla jak se vám s…… oj. Jakmile se do takového panelákového organismu dostanete, jste jeho součástí a musíte s ním sdílet každé jeho vzdechnutí, ať chcete nebo ne.
Takže panelák ne, co dále, kde chci bydlet, no mám na mysli dvě lokality, vím do kolika peněz se musím vejít a na kolika metrech čtverečních jsem schopna se svým přítelem žít, aniž bychom chytli ponorkovou nemoc. Ta se totiž dá chytnout, i když jste zaláskovaní tak, že vrážíte na ulici do sloupů.
Krok 2: zapínám počítač….. juj tady toho je, jeden hezčí než druhý! Koukám na první byt, vypadá dobře, ale není tam vana, což je těžký nedostatek. Tak jdu na další… hmm nooo …nééé. Další a další a další. Uf točí se mi hlava, víčky mžourám tak, že už ani nevidím.
Tak nic, holt dnes není ta správná doba na ten správný byt. Jdu spát a hlavou se mi honí, co když nenajdu žádný byt, co když skončím nakonec narychlo v nějaké strašné špeluňce. Nespím celou noc a ráno jen s jedním okem otevřeným, druhé ještě odmítá přijmout skutečnost, že je ráno, jdu do boje … teď ho najdu.. jo!
Otevírám počítač, zadávám všechny potřebné parametry a ten je krásný, ale počkat, něco mi na něm nesedí, nejsou ty dveře na fotografii nějak nesmyslně široké? Je to snad byt někde v hobitíně? Ne, pan makléř si zahrál na kreativce a udělal nám z bytu typu nudle byt široká nudle, navíc je to ten byt, co jsem už viděla několikrát. Ach jo, po pěti hodinách odcházím od počítače, který teď dlouho nechci vidět, s dvěma nebo třemi možnými přísliby od realitních makléřů, že ten byt je krásný prosluněný a majitel je zlatíčko. Jen nechápu proč z toho nemám vůbec radost a tak nějak se mi tomu ani nechce věřit. Jsem tak utahaná, že se mi nechce pomyslet na to stěhování.
Krok 3: Návštěva bytu s realitním makléřem. Pokud se Vám poštěstí najít solidního makléře, tak jako mojí kamarádce, která řekla „ jo ten beru“ a milý makléř neváhal a obvolal všechny ostatní s tím, že je již obsazeno, máte tuto nezbytnou část procesu za sebou. Horší je, když se vám ten byt libí na tolik, že přistoupíte na nepříjemnost, že se na prohlídce bytu setkáte ještě s dalšími bytu chtivými zájemci, schopnými udělat cokoli, jen aby ho získali právě oni a ne vy. To pak nespíte(zase) a v hlavě se vám honí různé scénáře, jak to asi bude vypadat; to tam se tam budeme překřikovat? Nebo se budeme předhánět, strkat se, použije někdo zbraň?
To jsem si myslela, že mě už nemůže nic překvapit, že to nejhorší utrpení mám za sebou, ale ono na mě ještě jedno zákeřné překvapení čekalo. Odcházeli jsme z jednoho bytu s úsměvem na rtech, že tam budeme bydlet a celá tahle šaškárna skončila. Jenže ono to neskončilo, večer mi volal makléř, že jsme byli sice první, ale po nás se nějakým lidem líbil ten byt tak že nabídli větší nájem! OF, tak na tuhle hru opravdu nemám, to je pod moji úroveň a mě nikdo do kouta tlačit nebude! Mám svoji hrdost a tak znovu zasedám k počítači a hledám, hledám, hledám….
Takže na závěr, byt nemám, radu na to jak se při tom nezbláznit taky nemám. Jdu znovu do boje, dnes mi nepiště neboť přemýšlím v metrech čtverečních.