Kladu si otázku, jak poznám, že už jsem dospělá.? Podle toho, že mám peníze? Práci? Děti? Můžu pít alkohol? Nebo, že můžu řídit auto? Anebo o něčem rozhodnout a být za to zodpovědná? To bude ono, poznám to podle toho, že jsem zodpovědná za své činy, že vše co dělám , dělám s vědomím, že mé činny budou mít důsledky. Ale jsem opravdu dospělá, když to vím a vnitřně, tak nějak, pořád spoléhám, že to nějak dopadne, on mě někdo prostě zachrání? Jenže, když jsme dospělí, nikdo někdo už není, kdo nám utře nos. Prostě smrkáme do kapesníku, aby nám ten nos nikdo nemusel utírat. Vždyť by to byla ostuda!