Někteří lidé – bezdomovci si vybrali svůj způsob života a vyhovuje jim většinou tak jak je, jiní se dostali do momentální nuzné situace nechtěně. Například děti z dětských domovů, o které se dětské domovy starají do jejich plnoletosti a po uplynutí jejich azylu jsou odkázány samy na sebe, někdy skončí na ulici. Případů, jak člověk přijde o vše, co má je mnoho, ale o tom také nechci mluvit. Snažím se pochopit myšlenkové pochody pana Jiřího Janečka a ostatních radních, které je vedly k názoru, že organizace, které se snaží řešit problematiku sociálně slabých, nedělají svou práci správně. V „akčním plánu problematiky bezdomovectví pro období 2010 až 2013“ se můžete dočíst, jinými slovy, že je třeba zvolit razantnější techniku boje proti bezdomovcům něž jen pomoc. Dále se zde uvádí, že pro zefektivnění sociální práce, by měly vzniknout „veřejné zakázky“. To znamená, že pokud tady máme nějaký problém s jinak se sociálně chovajícími lidmi (a to se v budoucnu může týkat také jiných mocnému oku nevyhovujících sociálních skupin), nebudeme se už spoléhat na neprogresivní neziskové organizace, do kterých zbytečně strkáme peníze, ale dáme možnost řešit situaci i jiným – např.nějakým bezpečnostním agenturám, které tento problém vyřeší efektivněji. Jak? Na první ukázku se můžeme těšit již brzy asi za šest měsíců možná v Malešicích.
Jak to bude fungovat? Moje fantazie je taková, že nemilý smrdící bezdomovec bude odvezen do tábora, dostane jednotný obleček, aby byl rozpoznán od jiných „slušných“ lidí, kteří narozdíl od něj daně platit musí. Dostane zdarma něco málo jídla a k tomu několikahodinový kurz denně v němž se naučí jak správně žít, jak se chovat slušně k jiným lidem, jak používat šampón atd. Kurz asi povedou přímo radní pražského magistrátu, neboť je vidno na odborníky sociální problematiky se již nedá, co se týká převýchovy, spoléhat. A vlastně mají dostatečně vysokou pozici, která jim přidává na životní moudrosti (obrazně řečeno).
Takto sociálně „vyléčený“ bezdomovec, vlastně nyní již plnohodnotný člověk, schopný opět plnohodnotně plnit státní kasu vejde do ulic a všichni budou šťastní.
Co to znamená pro mne? Že pokud budu chtít, aby moje děti viděly život i z té „druhé strany“, budu je muset odvléct k těm mřížím, aby viděli, že na světě existují (a vždy existovali) lidé různí, s různými potřebami, že existují také velmi smutné a neřešitelné osudy.