Reklama
 
Blog | Milada Jašová

Vstávej Kubíčku! Aneb, jsem už dospělý?

Příběh z knihy: Anthonyho de Mella, Bdělost Muž klepe synovi na dveře. „ Kubíčku, „ volá, „vzbuď se!“ „Mě se nechce vstávat, tati,“ zkouší to syn. Otec přitvrdí: „Vstávej, musíš přece do školy!“ „Mě se nechce do školy!“ trvá na svém syn. „Proč ne?“ ptá se otec. „Mám tři důvody,“ odpoví syn. „ Zaprvé, protože je tam děsná nuda. Zadruhé, děti si ze mě dělají legraci. A zatřetí, nenávidím školu.“ A otec mu to odpoví: „Tak já ti zase řeknu tři důvody, proč do školy musíš. Zaprvé, je to tvoje povinnost, zadruhé je ti čtyřicet pět roků. A zatřetí, jsi tam ředitelem.“

Kladu si otázku, jak poznám, že už jsem dospělá.? Podle toho, že mám peníze? Práci? Děti? Můžu pít alkohol? Nebo, že můžu řídit auto? Anebo o něčem rozhodnout a být za to zodpovědná? To bude ono, poznám to podle toho, že jsem zodpovědná za své činy, že vše co dělám , dělám s vědomím, že mé činny budou mít důsledky. Ale jsem opravdu dospělá, když to vím a vnitřně, tak nějak, pořád spoléhám, že to nějak dopadne, on mě někdo prostě zachrání? Jenže, když jsme dospělí, nikdo někdo už není, kdo nám utře nos. Prostě smrkáme do kapesníku, aby nám ten nos nikdo nemusel utírat. Vždyť by to byla ostuda!

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama