Podle výzkumů to vypadá, že skutečně jsme různě fyziologicky predisponováni pro vznik závislostí, stejně jako jsme predisponováni ke vzniku různých nemocí. Zatím se to nedá zjistit dopředu. Takže varování před drogami má znít jinak: nikoliv tak, že záleží na naší vůli, zda s nimi přestaneme. Ale: vážení, pozor – je tady možnost, že když začnete, že když to jenom jednou zkusíte, sedáte na skluzavku, ze které není úniku.

Spoléhat se na vůli je nesmysl. Vede to k jednání „zkusím to, mám silnou vůli, vždycky dokážu přestat“. Jenže když je člověk predisponován, přestat prostě nedokáže. Chemie určitého typu závislosti v mozku je silnější než vůle. Neptejme se tedy „Jak silnou měl vůli?“ ale „Jak silnou měl závislost?“ – pak se ptáme správněji.

Prostě droga je selektivní jed. Ruská ruleta. Někoho zabije a někoho ne. Samozřejmě, že zatím nemáme proti ní nic moc jiného než právě vůli. Ale někdy to je jako brzdit lavinu. Podstatné je – nespustit ji.

Souhlas s Jirkou, drogy za nic nemůžou, to lidi..

XERE špalek na heráku

„Droga“ ti kamaráda nevzala. On sám se dobrovolně rozhodl pro „svůj“ způsob života – se všemi riziky.

Zda kouřit či nekouřit, pít či nepít, píchat si perník nebo polykat extazy, šňupat koks nebo brát heroin – stojí JEN A POUZE svobodné rozhodnutí kteréhokoli „závisláka“.

Tvůj „pláč“ by měl smysl, kdyby ti kamarád třeba umřel na rakovinu, způsobenou vlivy, které skutečně nemohl ovlivnit – nebo při nehodě, kterou si sám nezavinil…

Takto pláčeš určitě dobře, ale – jak se říká – na špatném hrobě.
Tvá lítost je pochopitelná, ale….
Svádět něco na „drogu“ je pouze projevem tvé mentální nezralosti.
Snad máš ještě šanci z toho „vyrůst“…:-)

A do budoucna – méně zbytečného patosu a lepší výběr „kamarádů“….