Je to zvláštní pocit, člověk se přirozeně brání uvěřit tomu, že už s ním nikdy nepůjde na pivo, nebude se s ním už nikdy smát. Je pryč, zůstalo po něm pár fotek, vzpomínky a profil na Facebooku, takže virtuálně X stále žije! Mohu mu tam poslat vzkaz. Až mě z této virtuální reality mrazí. X se na mě směje z obrázku na Face a vyzývá mně, abych mu něco napsala.
X utíkal do jiného světa a bohužel v něm zůstal, už se nechtěl vrátit.
Proč máme potřebu se utíkat ze své vlastní reality? Proč nemůžeme přijmout tento svět a žít v něm? Je to nesrozumitelnost života, která produkuje nesnesitelnou vnitřní honitbu za odpovědí proč tady jsme, až člověk zažene sám sebe do kouta a rezignuje?
Proč je člověk nespokojený ve svém životě? Neschopnost se zastavit, neschopnost spokojit se s málem?
Dnešní konzumní společnost potřebuje závislé lidi, potřebuje aby lidé měli potřeby, které trh může uspokojit a tím vydělat. Nabízí nám hybrid pocitu štěstí v podobě krásného domu nebo auta, ujišťuje nás, že když budeme v tomto domě bydlet, budeme opravdu šťastní. Reklamní agentury dokážou s velkou mírou kreativity vyrábět mnoho neskutečných potřeb.
Když pak takhle chodíte každý den kolem stěn přeplněných obrázky, které na vás řvou tohle potřebuješ!“, tak jednou ráno vstanete a napadne vás, vždyť já tohle potřebuji, toužím po tom, musím to mít! Dnešní společnost musí být závislá, je to její podstata pro přežití, tak si to vytvořila. Ten neustálý pocit, že nemám dost, že mi něco chybí, je produktem dnešní konzumní společnosti. Samozřejmě, že se můžeme udržet na pozoru, před tímto všude přítomným vymýváním mozků, ale bohužel spousta z nás lidí tento způsob štěstí bere jako realitu a když pak zjistí, že pro pocit trvalého šťastného života nestačí žít v blahobytu obklopen drahými hračkami, pocítí prázdno, beznaděj a nebo se stane štvancem a zadlužuje se a kupuje si stále dražší a modernější věci.
Získávání zákazníků na drogy, čili drogově závislých lidí, jen trochu jiné, stačí, když jste v nějakém srabu a „kamarád“ nebo spíše známý vám nabídne krátké vysvobození z toho tlaku, kterého se nemůžete zbavit. (Toto je jistě jedna z mnoha variant jak k droze přijít). Po pár těchto jednoduchých úletech v tom lítáte a stáváte se tak přímým sponzorem drogového dealera, jehož majetek je obrovský na rozdíl od jeho svědomí, o kterém pochybuji, že ho vůbec má.
Ano X se rozhodl, že bude tímto dobrovolným sponzorem.
Cítím smutek, ale zároveň vztek na něj, že se takto rozhodl.